Separační úzkost

Separační úzkost je přímo panický strach psů, když jsou ponecháni o samotě. Jediným způsobem, jak si mohou ulevit od vzniklého stresu je kousání, škrabání, trhání, čůrání, kakání, nebo štěkání, vytí a jiné zvukové projevy.

Tato úzkost začíná ve skutečnosti ještě dříve, než odejdete z domu. Pes jeví známky stresu už při Vašich ranních rituálech, které jsou předzvěstí Vašeho odchodu. Už ve chvíli, kdy se za vámi zabouchnou dveře od bytu, se pes dostává do největšího stupně vzrušení. Vědomě nelikviduje zařízení bytu, jen si ulevuje od napětí. Trest je u psa efektivní jen pár sekund po jeho prohřešku, pokud po příchodu domů ho potrestáte za destrukci domácnosti, jen v něm nejspíše posílíte úzkost a strach z Vašeho příchodu, což jeho separační úzkost jen zhoršuje.

Psi mají přirozený sklon k úzkosti, když jsou ponecháni sami. Mnoho majitelů navíc v dobrém úmyslu pro psa vytváří takové podmínky, které zvyšují pravděpodobnost vzniku separační úzkosti (Při pořízení psa si vezmou dovolenou, aby nebyl pes sám, a pak ho nechají 8 hodin doma, když odejdou do práce = šok. Pes majitele pronásleduje po bytě a je za to odměňován - člověk je potěšen náklonností psa a dělá mu dobře, že bez něj pes nevydrží. Bouřlivé loučení a bouřlivé vítání, aj.)

Náprava již vzniklé separační úzkosti je velice zdlouhavá a náročná – především pro majitele psa. Cílem jednotlivých cvičení je přesvědčit psa, aby se cítil bezpečně a příjemně, i když je sám.

Většina psů, kteří v nepřítomnosti majitele vykazují nevhodné chování, netrpí přímo separační úzkostí, ale je to spíše naučené chování, nebo projev nudy, či nedostatku vybití energie.

Článek zpracovalo Záchytného zařízení pro město Sokolov na ranči Vránov